› Po vynikajících úspěších motocyklů Laurin & Klement na závodních kolbištích se do popředí rychle draly také první automobily mladoboleslavské značky
› Modely Laurin & Klement FC a odvozené typy FCS a FCR dobyly v letech 1908 až 1911 vavříny na nejtěžších závodech té doby
› Konstruktér automobilky Laurin & Klement Otto Hieronimus stanovil v roce 1908 rychlostní rekord své třídy na britském okruhu v Brooklands

První velká vítězství na čtyřech kolech

Světové rychlostní rekordy, desítky zlatých věnců ze závodních okruhů i jízd spolehlivosti a renomé značky rostoucí neuvěřitelným tempem. Automobilka Laurin & Klement vítězila na počátku 20. století doslova v každém závodě, na jehož start postavila některý ze svých závodních speciálů. Pilířem jejích úspěchů byl model Laurin & Klement FC.

Na příkladu prvních úspěchů vynikajících motocyklů Laurin & Klement si v Mladé Boleslavi rychle uvědomili, že motorsportu se není vůbec třeba bát, naopak že úspěchy v něm dosažené lze velmi dobře vytěžit z hlediska obchodního. Oba Václavové se tedy hned po dvou letech od premiéry ve výrobě automobilů v roce 1905 pustili do stavby závodního auta. A vedli si znamenitě. Už rok 1906 byl ve znamení automobilů vlastní konstrukce i jejich prvních vítězství: L&K Voiturette B o výkonu 9 koní a rychlosti 45 km/h obsadily při závodu v rakouském Semmeringu první, druhé a čtvrté místo.

Technický vývoj ale postupoval mílovými kroky a značka Laurin & Klement se brzy dostala do centra pozornosti doma i v zahraničí strhující sérií významných sportovních úspěchů. Jejich nositelem byl model FC, postavený na úspěšné platformě osobních modelů typu F. Za konstrukcí a také sportovními úspěchy typu FC stál šéfinženýr Otto Hieronimus. Výroba probíhala v letech 1907 až 1909 a celkem devatenáct vyrobených kusů se často lišilo jak motory, tak i vzhledem. Vozy označené FC dostaly pod kapotu řadové čtyřválce o několika různých kombinacích vrtání a zdvihu o zdvihových objemech 2 – 2,5 litru podle toho, do které kategorie nebo objemové třídy byly na daném sportovním podniku přihlášeny. Poháněna byla zadní kola, a to skrze třístupňovou převodovku.

Rok 1908 se pro automobilku Laurin & Klement proměnil v období úspěchu. V březnu obsadila v různých kategoriích závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště celkem šest prvních, pět druhých a jedno třetí místo, v Riesu u Štýrského Hradce docílila mezi dvoulitry dvojitého vítězství. Mimořádnou spolehlivost a trvanlivost automobilů z Mladé Boleslavi prokázal sám Otto Hieronymus triumfem v 686 km dlouhém závodě Petrohrad–Moskva. Také v německé Jízdě prince Jindřicha nechal L&K FC konkurenty v poli poražených. Trasa 9denního závodu tehdy vedla účastníky z Berlína přes Kiel a Hamburg do Hanoveru, Kölnu a Trieru. Cíl 2200kilometrového závodu byl ve Frankfurtu nad Mohanem.

Konstruktér Otto Hieronimus zkonstruoval speciály Laurin & Klement FCS s rozvodem OHV a objemem 3,5 l a v Semmeringu 1908 s nimi stáj L&K obsadila první tři místa ve třídě. Hieronimus potom usedl v Brooklands za volant FCS a kroužil rychlostí 118,72 km/h. V roce 1908 tak stanovil na vůbec prvním oficiálním závodním okruhu na světě rychlostní rekord své třídy.

Vůbec nejvýkonnější verzí řady FC bylo po roce 1909 nekompromisní FCR, které se již zcela lišilo od původního vozu. Speciál se štíhlou karoserií a šípovým chladičem dostal motor o objemu 5,6 litru s výkonem rovných 100 koní (74 kW) a uměl dosáhnout rychlosti až 140 km/h. Hned svůj první start na Semmeringu 1909 proměnil Hieronimus ve vítězství ve třídě, v dalších závodech do vrchu Zbraslav-Jíloviště a Trieste – Opicina v sezóně 1911 zvítězil i v absolutním pořadí.

K nejbarvitějším osobnostem prvního čtvrtstoletí existence firmy patřil její veleúspěšný závodník a zdatný propagátor v nejvyšších společenských kruzích, svým vlastenectvím (i akciovým podílem ve firmě) motivovaný hrabě Alexander Kolowrat-Krakowský. Příslušník jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů trávil noci montováním závodních strojů a říká se, že k rozpoznání od ostatních montérů býval jen podle toho, že byl ze všech nejšpinavější. Jedna z takových pracovních nocí pomohla populárnímu hraběti i k vítězství v závodě do vrchu ve francouzském Gaillonu.

Píše se 10. říjen 1908. Vtipálek Kolowrat je přihlášen pod pseudonymem Doconald, jenže dřevěnou bednu se závodním speciálem typu FC vyhlíží na místním vlakovém nádraží marně. Sportovní čest mu ale velí bojovat za všech okolností. Jeho cestovní vůz typu F už má najeto 18 000 kilometrů a při kvalitativní úrovni dobových maziv tedy vykazuje výrazně větší opotřebení, než bychom předpokládali dnes.

Není však zbytí. „Saša“ s mechanikem z auta přes noc odmontují vše nepotřebné, dokonce i sedadla, která nahradí dřevěnými bedýnkami bez opěradel a držadel. Nízkou hmotností se potom v závodě úspěšně snaží kompenzovat deficit výkonu proti speciálům soupeřů. A skutečně ve své třídě porazili všech sedm rivalů a radovali se ze zlata!