Autor: 
Petr Ptáček malíř a grafik se narodil 16.10.1965 v České Lípě. Od roku 1991 žije a tvoří v Praze. V letech 1994 až 2002 pracoval jako odborný asistent v grafických dílnách AVU Praha, od roku 2004 je výtvarníkem na „volné noze“.
Autor se zabývá malbou, kresbou i grafikou. Maluje akrylem a olejem, v grafice užívá hlavně techniku litografie, kterou realizuje s litografem a akademickým malířem Martinem Boudou. Vydal již svojí druhou známku, na které ztvárnil Slovenskou strelu – motorový vůz z roku 1936.
Slovenská strela (česky Slovenská střela) je expresní či rychlíkový železniční spoj, který od července 1936 jezdí mezi českým hlavním městem Prahou a slovenským hlavním městem Bratislavou a proslavil se velkou rychlostí v počátcích své existence. Je úzce spojen s dvojicí motorových vozů M 290.0 (Tatra 68) z poloviny 30. let 20. století, které o více než hodinu zkrátily jízdní dobu oproti nejrychlejšímu spoji vedeném parní lokomotivou. Celková řádná jízdní doba 4 h 18 min byla překonána až v 21. století.
Jedná se o čtyřnápravové motorové vozy. Vozová, samonosná a svařovaná skříň aerodynamického tvaru byla usazena na dvou podvozcích, ve kterých byly nainstalován hnací agregáty (jako palivo byla používána lihobenzínová směs) pohánějící vždy vnitřní dvojkolí každého podvozku. Zvláštností vozu byl unikátní elektromechanický přenos výkonu navržený Josefem Sousedíkem. Pro nízké rychlosti byl výkon přenášen elektricky a pro rychlosti nad 85 km/h bylo možno sepnout mechanickou spojku, kterou byl výkon motoru přenášen přímo. Na voze byla užita řada prvků z konstrukce automobilů (vozy vyráběla Tatra Kopřivnice). Byl například vybaven kotoučovými brzdami, aerodynamickým oplášťováním či litými koly. Čela vozu, na kterých byl umístěn státní znak, nebyla průchozí, neboť vozy řady M 290.0 byly provozovány sólo, tedy bez přípojných vozů (nebyly vybaveny ani spřáhly). Vozy měly oddíly 2. třídy a bufet, nástupní prostory se nacházely v čelech vozu, kde se nacházelo i stanoviště strojvedoucího.
Během druhé světové války byly oba vozy odstaveny kvůli nedostatku paliva. Po jejím skončení sloužily pro vládní a ministerské jízdy (včetně jízd na norimberský proces). Vůz M 290.001 byl odstaven v roce 1953 a převezen do ŽOS Šumperk. Později se dostal do Vagónky Studénka, kde chátral a na začátku 60. let vyhořel.
Vůz M 290.002 byl příležitostně ve vládním provozu do roku 1960, kdy byl předán do podnikového muzea Tatry v Kopřivnici. Částečně zrenovován byl na konci 60. let, polovina vagónu byla ale později využita k umístění expozice a proto zbavena sedadel, která se tak nedochovala. V současnosti je označen jako M 290.001 a je odstaven pod přístřeškem před vchodem do muzea, kam byl přemístěn z parku od bývalého muzea v r. 1999. Snahy provozovat tento vůz jako historické vozidlo byly zatím neúspěšné, v roce 2010 byl ale vyhlášen národní kulturní památkou.
FDC vychází společně se známkou stejné emise. Kromě nalepené známky a otisku příležitostného razítka ke dni vydání je v levé části obálky přítisk, vztahující se k námětu známky. Parní lokomotiva řady 475.1 na vedlejším kolejišti anonymního nádraží. Byla univerzální parní lokomotivou ČSD vyráběná v letech 1947–1950 Škodovými závody v Plzni. Pro svůj elegantní vzhled dostala přezdívku Šlechtična. Lokomotiva byla určená pro vozbu dálkových rychlíků, osobních vlaků a také pro dopravu rychlých nákladních vlaků.
Nálepní list vychází společně se známkou stejné emise. Kromě nalepené známky a otisku razítka jsou zde také uvedena jména autorů podílejících se na výrobě známky.
Pár záběrů ze dne vydání a autogramiády autora Petra PTÁČKA ze dne 17.2.2016.
